sukulenty.estranky.cz

Sukulenty bývají také často nazývány rostlinami tučnolistými. Je tomu tak zřejmě díky skutečnosti, že nejvíce známé druhy sukulentních rostlin (např. tlustice Crassula ovata, rostliny rodů Aloe či Agave) mají opravdu tučné listy. Společným znakem sukulentů jsou však především dužnatá pletiva, zaplňující útroby nejenom jejich listů, ale také stonků, kmenů či kořenů. Tato pletiva plní funkci šetrných  hospodářů s tekutinou, na níž jsou všechny rostliny na světě životně závislé. Pro boj o vodu, který je často zároveň bojem o holé přežití a zachování druhu, jsou sukulenty vybaveny jako žádné jiné rostliny na této planetě.
Mezi lidmi všeobecně panuje představa, že sukulenty jsou rostliny suchomilné, ale skutečnost je trochu jiná. Jsou jen schopny bránit se účinněji nedostatku vody, který bývá v domovině valné většiny z nich takřka permanentní. Umožňuje jim to zvláštní metabolismus (CAM - Crassulacean Acid Metabolism), jehož pomocí jsou sukulentní rostliny schopny přijímat oxid uhličitý i v noci! Tím vzniká  v jejich tělech obrovská úspora vody, kterou většina jiných rostlin prodýchá.
Sukulenty samozřejmě vodu potřebují, a z vlastní zkušenosti vím, že ji přímo milují, pokud je jim podávána ve správný čas a za určitých podmínek. Od ostatních rostlin se liší pouze v tom, že jsou bez ní schopny vydržet různě dlouhou dobu, aniž by to pro ně mělo tak fatální následky jako pro většinu jiných rostlin. 
Sukulenty mají zbudovány nejrůznější důmyslné systémy, jimiž jsou schopny nedostatku vody účinně čelit. Kromě listů k tomuto účelu mají uzpůsobeny třeba stonky nebo kořeny. Navíc příroda některé druhy sukulentů vybavila chlupatým povrchem listů, nebo voskovitým povlakem tamtéž. Jiné druhy mají zbudovány zásobní nádrže (často podzemní), zvané kaudexy, další disponují ztloustlými kmeny a na ně navazujícími větvemi. Takové rostliny bývají označovány také jako pachykauly.
Příroda je v tomto ohledu nesmírně vynalézavá a vždy dokonalá, takže podle potřeby každému druhu připravila vždy ten nejoptimálnější způsob obrany proti nedostatku vody, případně rovnou kombinaci několika těchto způsobů najednou!
Sukulenní rostliny, které pěstujeme ve sklenících, zimních zahradách i za okny našich domácností, většinou pocházejí z oblastí, kde jsou jejich podmínky k životu ještě nesrovnatelně tvrdší. Na druhou stranu ve své domovině dostávají slunečních paprsků kolik potřebují, a jejich přebytku se naopak dokonce v některých údobích musejí úporně bránit ve snaze zamezit zbytečnému odpařování vody z nitra svých těl. 
K podobnému chování nejsou rostliny v kultuře díky pravidelnému zalévání nijak zvlášť nuceny, a proto ztrácejí postupem času řadu svých specifických vlastností, a jejich vzhled mnohdy příliš ten přírodní jen pramálo připomíná. Jedinou šancí jak se přiblížit alespoň na čas jejich přírodním podmínkám je v našich poměrech letnění bez jakékoliv ochrany proti slunečním paprskům a ranním poklesům teplot. Sukulenty pod širým nebem mají alespoň na několik měsíců šanci chovat se přirozeně. Právě u letněných rostlin pak můžeme pozorovat přirozené způsoby jejich obrany proti suchu v praxi nejlépe.
Sukulentní rostliny je možno směle přirovnat k efektivním, šetrným a naprosto spolehlivým továrnám na zpracování vody, které pracují vždy s optimálně zvolenou technologií. Na nás pěstitelích je do chodu těchto továren co možná nejméně zasahovat, a snažit se dodávat jim jen takové množství vody, kterou dovedou bez větších problémů zpracovat. Musíme mít ale neustále na paměti, že bez přísunu vody se po nějakém čase chod tohoto dokonalého zařízení zastaví, podobně jako továrna bez základního materiálu ke zpracování.
O nejrůznějších způsobech úsporného hospodaření s vodou u sukulentních rostlin se postupně dočtete v některých následujících článcích. Všechny tyto způsoby bez rozdílu přispívají k tomu, že sukulenty se stávají vítězi v boji o vodu i v místech, kde by jiné rostliny nebyly schopny vůbec přežít. Příště tedy třeba o tom, jakou roli v boji o vodu sehrává v životě sukulentů vosk.
Crassula ovata na úvodním snímku je pro většinu lidí ztělesněním slova sukulent. Dužnaté listy i stonky, skrývající spoustu vody a živin na horší časy. Uncarina roeoesliana na druhé fotografii na zásoby v listech příliš spoléhat nemůže. Zato tlustý kmen rostlinu v dobách nouze či odpočinku dokonale podrží. Na třetím snímku je Trichodiadema bulbosum. Listy ani stonky příliš dlouhá období sucha bez úhony přestát nevydrží, ale naštěstí jsou zde ztloustlé kořeny, díky nimž rostlina dlouhá sucha na jihu Afriky spolehlivě přežije. Ipomoea bolusiana ze čtvrté fotografie má nádrž podzemní, zvanou kaudex, kterou ovšem my pěstitelé rádi vystavujeme na světlo světa  i odiv návštěvníků našich sbírek. A na závěr ještě pozvánka na slíbený vosk, jehož je ve sněhobílé podobě na listech mexické Echeveria laui opravdu hodně.