VZDUŠNÉ KOŘENY
Sukulenty se větru a dešti poroučet nepokoušejí. Větru se naopak snaží co možná nejúčelněji odolávat, a z deště přitom získat maximum užitku. K obojímu jim v přírodě vypomáhají vzdušné kořeny. Sukulenty rostou často ve velice nehostinných krajinách, kde jen těžko hledají místa vhodná pro své skromné podmínky k růstu. Díky své nezměrné odolnosti se často uchytí i na stanovištích, kde to bez vydatné opory prostě nejde. Vzdušné kořeny jsou v takových případech pomocníky k nezaplacení.
Právě k dokonalému uchycení k podkladu jim kromě kořenů normálních slouží i ty vzdušné. Dokud jsou v počátcích svého vývoje ještě měkké, přijímají spolehlivě vodu nejenom z deště, ale také z mlhy a ranní rosy. Jakmile dosáhnou terénu, zapustí se do něj a začínají plnit zásobovací funkci stejně jako kořeny normální. Postupem času dřevnatějí a stávají se pro mnohdy značně nestabilní rostlinu další oporou v jejím neustálém boji s nepřízní povětrnostních podmínek.
Vzdušné kořeny se také ve zvýšené míře objevují u rostlin nějakým způsobem poraněných, případně nemocných (viz. „Sukulentní boj o přežití - Pěstitelská praxe 29.6.08). Jsou záchranou rostliny při jejím vyplavení ze substrátu prudkými lijíky nebo vyvrácení vlivem silného větru. Zároveň fungují jako záchrana, pokud pořádně neplní svoji funkci kořeny pod zemí. Totéž pozorujeme často i v kultuře, a to především u rostlin rodu Aeonium, ale často také u madagaskarských zástupců rodu Kalanchoe s chlupatými listy (např. K. tomentosa a dalších). U těch se vzdušné kořeny obvykle objevují na dřevnatějících starších a již částečně nefunkčních kmenech. Zdřevnatělé vzdušné kořeny později většinou převezmou veškeré zásobovací funkce místo dosavadního stonku, který prakticky vestoje odumírá!
Vzdušné kořeny jsou jedním z mnoha způsobů, kterými se sukulenty brání suchu. Často se tedy stává, že v obdobích sucha se na stoncích a větvích objevují ve velkém množství, aby rostlině přechodně vypomohly se zásobováním vodou, a poté pozvolna zasychají, jakmile je jejich úkol splněn. 
V kultuře to můžeme pozorovat u mnoha druhů sukulentů především v době zimního odpočinku, kdy rostliny zaléváme méně nebo vůbec. Týká se to především druhů s menší vodozásobou, které nedisponují tlustými kmeny nebo extrémně dužnatými listy. Pokud ovšem trvá sucho už příliš dlouho, dojde nakonec třeba i na klasické tlustice (Crassula ovata). Pokud se ovšem na této rostlině objeví vzdušné kořeny i v období s pravidelnou zálivkou, poznáte podle nich spolehlivě i v husté koruně nalomenou nebo jinak poškozenou či nemocnou větev, do níž neproudí voda (šťáva) s živinami!
U některých druhů sukulentů jsou vzdušné kořeny ozdobou celoroční, a jejich nárůst vůbec nemusí znamenat přeschnutí substrátu nebo poruchu růstu. 
Většinou se jedná o kořínky s krátkou životností, které záhy zasychají a bývají vystřídány dalšími. K těmto rostlinám podobná (a určitě účelná!) ozdoba patří, a nemá cenu se znepokojovat, že rostliny nějak výrazně trpí suchem nebo nějakou chorobou (např. Adromischus cristatus ssp. clavifolius). Velice často se také objevují vzdušné kořínky na plochých kmenech kristát sukulentů z čeledi Crassulaceae (např. rodu Echeveria), zvláště pak dokud jsou ještě kristáty nízké a zdroj vlhka ze zalitého substrátu je tudíž blízko.
Co je pro rostlinu často životně důležité, v očích pěstitele s trochou fantazie se může stát vítaným zpestřením při jeho pokusech o tvarování. Některé rostliny vytvářejí ze vzdušných kořenů vskutku bizarní propletence, takže stačí sledovat jejich vývoj a podle vlastních představ do nich citlivě zasahovat (např. Aeonium haworthii). Tvorbu těchto dřevnatějících provazců samozřejmě ještě podporuje pěstování rostliny v mělké misce, v níž substrát mnohem rychleji vysychá a nutí rostlinu k tvorbě dalších a dalších vzdušných kořenů. Těch lze využít také při pěstování sukulentů na kamenech, ale to už je jiná kapitola, v našem případě jiná rubrika (“Tvarování, aranžování“).
Opravdovým symbolem rostlin se vzdušnými kořeny jsou ovšem stromové fíkusy nejrůznějších druhů. Jejich kořeny, obrůstající kameny nebo celé stavby, se stávají fantastickými uměleckými díly, jaká umějí vytvořit jenom příroda a čas. Stačí si na vyhledávači nastavit heslo „Angkor Vat“, a spatříte na fotografiích nejenom vrcholné dílo khmerské architektury v Kambodži, ale také stovky zajímavých pohledů na „soužití“ zbytků dávných staveb s mohutnými vzdušnými kořeny fíkusů, které se změnily v drtivé škrtící zbraně, ale v mnohých případech se naopak stávají oporami, držícími torza chrámových staveb pohromadě před jejich definitivním rozpadem.
V největší botanické zahradě na ostrově Tenerife roste nádherný exemplář Ficus macrophylla, starý snad stovky let. Tvoří neuvěřitelné bludiště kmenů, vznikajících postupným dřevnatěním jejich vzdušných kořenů, které se po čase proměňují v kmeny nové. Je to úchvatná podívaná, při níž člověk tiše žasne nad dokonalostí přírody a krásou tvarů. Nedovedu si představit, jaká nepřízeň počasí by musela nastat, aby jí tento velikán v Puerto de la Cruz neodolal. Stromu se říká „škrtící“, a v jeho případě dovedla příroda systém vzdušných kořenů k naprosté dokonalosti.
Na úvodním snímku je příklad vzdušných kořenů, vznikajících na nemocné rostlině. Dutý kmen Aeonium 'Schwarzkopf' už je dávno nefunkční, stejně jako kořeny, které z něj kdysi dávno vedly pod zemí. Následuje druhá fotografie stejné rostliny, na níž se můžete přesvědčit, že nové vzdušné kořeny dovedou spolehlivě vyživovat bohatou korunu nahoře! Na tředím snímku je nádherný příklad podpůrných vzdušných kořenů, které jsou pro Aeonium sedifolium typické. Následuje čtvrtá fotografie, na níž tyto kořeny tvoří společně z tvarovanou korunou docela hezký celek. Na pátém snímku je Crassula ericoides na konci zimního období klidu, kdy rostlina obětovala v boji se suchem spodní listy a ještě si vypomáhá červenými vzdušnými kořínky, vyrůstající těsně pod nejstaršími zdravými listy. Kořeny však zaschnou ve chvíli, kdy rostlina opět začne dostávat pravidelně vodu. Ficus macrophylla na posledním snímku pochází z malého ostrůvku nedaleko Austrálie a v botanické zahradě v Puerto de la Cruz je opravdovou dominantou.
