sukulenty

Každá rostlina signalizuje přelévání šťávy ze starých listů do nových jinak. Některým druhům staré listy blednou, tak jak z nich mizí šťáva i s živinami, a poté rostlinou obětovány a zcela vyčerpány usychají. Tak je tomu například u rostlin rodu Echeveria, stromkovitých tlustic rodu Crassula a mnoha jiných sukulentů.
Senecio citriformis se s podobnou situací vyrovnává po svém. Ještě dávno předtím, než začnou jeho růstové vrcholy ožívat, můžeme na povrchu starších listů pozorovat výrazné změny struktury vosku. Tím je v souvislé vrstvě potažen celý povrch takřka kulovitých listů, a právě vosk způsobuje jejich nádherné modrozelené ojínění. Jakmile se ale funkce starých listů chýlí ke konci, z kdysi kompaktního voskového potahu se začnou tvořit šupinky. Listy se naráz zdají bledě zelené, a pěstitel  spatří, co dlouho předtím zcela zakrýval vosk. Jeho ochranná funkce v tomto období pozvolna ztrácí opodstatnění.
V našich podmínkách se tak stává obvykle na konci léta, nebo ještě častěji až na podzim, bezprostředně po odkvětu rostlin. Rostlina se tak postupně připravuje na nárůst nových výhonů, které její vzhled vždy výrazně oživí. Listy na nových výhonech jsou opět celoplošně ojíněné, a pod mnohem silnějším voskovým povlakem se dokonale skryjí i desítky podélných proužků, zdobících jejich povrch. Na rozdíl od známější a častěji pěstované rostliny Senecio rowleyanus nemají listy S. citriformis na povrchu listů tzv. fenestrace, tedy průsvitná okénka, umožňující uvnitř listů fotosyntézu. Dalším rozdílem optroti známým zeleným korálkům jsou v případě Senecio citrifirmis i mnohem silnější stonky, umožňující nejenom dlouhodobě vzpřímený růst, ale především zadržující mnohem více vody. Samotné listy tudíž nejsou pro rostlinu jedinou její zásobárnou, což se v praxi projevuje tím, že bývají mnohem stabilnější a nesvrašťují se při delším období sucha, jak to známe u zelených korálků Senecio rowleyanus.
Nárůst nových výhonů Senecio citriformis se obvykle v našich podmínkách odehrává na sklonku zimy, kdy se už dny sice prodlužují, ale světla ještě stále není ani zdaleka  tolik, kolik by rostliny potřebovaly. Proto se jej našim keříčkům S. citriformis snažíme dopřát opravdu maximum, takže celou zimu bývají umístěny v bezprostřední blízkosti skla. Chladné (5°C) prostředí v těsné blízkosti skleníkových oken snášejí velice dobře, a mírná zálivka jim postačí třeba jen jednou za měsíc. O pěstování této rostliny i její zelené příbuzné jsme v minulosti na našem webu již psali v článku „Sukulentní korálky rodu Senecio“ (Pěstitelská praxe/12.9. 2008)!
Pěstitelský úspěch v případě této zajímavě vyhlížející rostliny tkví především ve zmíněném maximu slunečních paprsků a přiměřeném množství vody. Kdo nemůže poskytnout slunečné stanoviště, ten nechť raději zvolí příbuznou rostlinu Senecio rowleyanus (nebo hodně podobné S. radicans), která se s přistíněným stanovištěm spokojí, a opravdovou palbu slunečních paprsků naopak snáší velice špatně! Na snímcích je jedna z našich rostlin Senecio citriformis na sklonku (alespoň doufám!) letošní zimy.