Jdi na obsah Jdi na menu
 


PACHYPODIUM LAMEREI a GEAYI (Madagaskarské palmy v uvozovkách)

19. 12. 2008

ObrazekKomerční a mezinárodně využívaný název „Madagaskarská palma“ pro rostlinu Pachypodium lamerei z čeledi Apocynaceae (toješťovité) se mezi laickou veřejností vžil stejně dokonale jako kdysi dávno „Sokolí pero“ pro Aloe variegata. Své opodstatnění má tento název pouze v první části sousloví, protože Pachypodium lamerei, společně s několika dalšími zástupci rodu pochází z ostrova  v Indickém oceánu, odděleného od afrického kontinentu Mozambickým průlivem. Jinak samozřejmě s palmami jako takovými nemají tyto rostliny nic společného. Někomu sice mohou svou siluetou palmu připomínat, ale to pouze v případě, že jsou správně pěstovány a dosahují alespoň částečně svého přírodního vzhledu.
Základem pěstitelského úspěchu je u sloupovitých druhů pachypodií maximum světla. Rostliny trpící jeho nedostatkem jsou brčálově zelené, zatímco stříbřité kmeny hustě porostlé ostny jsou důkazem dobrých světelných podmínek, stejně jako rovný růst kmene, který se vrcholem příliš nenatáčí za sluncem. Při pěstování na okně se tomuto jevu tak či tak nevyhneme, takže je nutno neuvěřit nejrůznějším pověrám o potřebě nehybnosti kytek a otáčet rostlinou kdykoliv to budeme považovat za nutné a vzhledu rostliny prospěšné.Obrazek
Dalším důležitým faktorem, vedoucím k úspěchu v pěstování těchto robustních (v přírodě až několik meterů vysokých) rostlin je teplo. Zatímco od počátku léta do podzimu je možné i pěstování pachypodií venku, a střídání vysokých denních a nízkých nočních teplot jim vcelku vyhovuje, zimovat je bezpečnější v teplejším prostředí. Máme sice dlouhotelou praxí ověřeno, že Pachypodium lamerei i P. geayi snesou poklesy teplot k 5°C, pokud ovšem nejsou jejich kořeny současně  ve vlhkém či dokonce mokrém substrátu. Mnohem lépe však tato robustní pachypodia přezimují při 15°C a vyšších teplotách, kdy je pravidelně, i když mírněji zaléváme. Větší rostliny klidně přezimují nasucho, ale problémy potom mohou nastat při jejich předjarním probouzení. Mladé rostliny musejí vodu dostávat určitě, protože jinak se jejich dosud tvrdá těla začnou svrašťovat, což sice někdy spraví následná zálivka, ale jindy to znamená pro rostlinu konečnou stanici.
Zato od jara do podzimu zaléváme pravidelně a vydatně. Jakmile substrát vyschne po předchozí zálivce, což bývá u zdravých rostlin zpravidla již po dvou až třech dnech, pak dlouho neváháme s další zálivkou. Tu potom začneme od počátku září postupně omezovat. Přes zimu opadá většina listů, ale při pravidelném zalévání jich může také většina na vrcholu rostliny zůstat. Zjara potom nastává zajímavý moment v životě  těchto pachypodií. Růstový střed se otevře a začne z něj vyrůstat velké množství čerstvých listů najednou. Tento jev předznamenává náhlé žloutnutí a opad všech listů, které na rostlině vydržely po celou zimu od předchozí sezóny. Někdy však k tomuto opadu dochází až nějaký čas po nárůstu nových listů. Každopádně však tato změna vizáže rostlině prospěje, a s rosetou čerstvých listů na vrcholu vypadá nejlépe za celý rok.
ObrazekKvětů se u těchto vzájemně si velice podobných druhů v kultuře dočkáme obvykle pouze u letitých a obrovských exemplářů. Rostliny jsou to ale krásné i bez bílé ozdoby při vrcholech. Vizuální podoba je značná, ale oba druhy jsou snadno odlišitelné již barvou a tloušťkou listů. Mnohem častěji pěstované a komerčně množené Pachypodium lamerei je má i na plném slunci sytě zelené a širší (zvláště pak u tzv. širokolisté formy), zatímco listy P. geayi jsou úzké, tmavší a na plném slunci s výrazně růžovějící či fialovějící středovou žílou.
Když jsem se sukulenty začínal, jednalo se v obou případech o raritní rostliny, jejichž pořízení bylo finančně náročné a dosti problematické, protože rostlin bylo vždy méně než zájemců o ně z řad pěstitelů. Navíc se zdály být mnohem choulostivější, a možná i byly. K tomu ovšem přispěla i spousta mýtů a nepravd, šířená odborníky v časopisech a knihách, kteří jim za každou cenu chtěli přisoudit punc složitosti v pěstování, zřejmě ve snaze nějak zdůvodnit  jejich tehdy značně vysokou cenu. Ta ale byla dána spíše cenou semen, dovážených z Madagaskaru.
Srovnatelné zvýšení odolnosti proběhlo za ten čas třeba také u adénií (Adenium obesum), ale tam by se dalo částečně vysvětlit získáním odolnějších populací z výsevů tuzemských semen. To v případě Pachypodium lamerei a P. geayi bude asi navždy utopií, protože jen těžko začnou kvést tyto ostnaté sloupy dříve než nazraje jejich čas, a obřích rostlin ve sbírkách nebude nikdy dost k masové produkci semen.
Tato dvě pachypodia mi před mnoha lety připravila asi nejsmutnější podívanou, jakou jsem kdy se sukulenty zažil. Mívali jsme tehdy několik rostlin, jejichž výška se blížila dvěma metrům, a dvě, které již tuto hranici měly dávno za sebou. V pohodě přečkaly kdoví kolikátou zimu a někdy na počátku června, kdy jejich vrcholy zdobily kštice čerstvých jarních listů, se začaly jedno po druhém kácet k zemi. Na stříbřitě šedých kmenech nebyla hniloba patrná a vzhled rostlin nedával jediné varovné znamení. Rostliny byly zdánlivě v dobré kondici a do poslední chvíle přijímaly  bez problémmů plné dávky vody, které mizely během krátké doby. Jejich kmeny ale už byly u báze  nahnilé a jakoby provrtané množstvím milimetrových otvorů, které vedly zkrz povrchovou vrstvu až do pletiv. Hnilobný zápach, který se rozhostil ve skleníku po jejch skácení k zemi jako bych měl v nose ještě dnes.Obrazek
Od té doby jsem ve způsobu jejich pěstování ani zimování nic podstatného nezměnil, a kromě několika semenáčků neuhynula ani jediná starší rostlina.  Jen jednu malou změnu jsem učinil, snad k dobru našich stále oblíbených rostlin. Přestal jsem se bát častého přesazování a nový substrát jim dopřeji každoročně v předjaří, a to včetně největších rostlin. Těm mladším pak klidně i dvakrát za rok podle potřeby a rychlosti jejich růstu. Při přesazování mám jedinečnou možnost podívat se blíže na zdraví kořenového systému, které bývá většinou dobré, ale čas od času naleznu podzemní část rostliny tak chudou, že se divím dosavadní vitalitě rostliny. Na přesazení reagují všechny rostliny těchto dvou druhů stejně. Rostou jako o život, jakoby se snažily dohnat tu krátkou pauzu, způsobenou přesazováním, zvláště když dostanou výživný substrát vylepšený trochou zeminy z kompostu.
V závěru ještě přidávám jednu drobnou radu pro chronické zalévače, kterých je mezi laickou veřejností stále dost. Jakmile začnou černat konce listů, a to i těch nejmladších, okamžitě zastavte přísun vody, a případně rostlinu přesaďte do čersvého substrátu. Je totiž totálně přelitá, a je dost možné, že její kořeny už nějaký čas pořádně nepracují! Sloupovitě rostoucí pachypodia sice milují vodu, ale neměly by v ní trávit celý svůj život.
ObrazekVýsevy těchto rostlin se v posledních letech už nezabývám, protože svou pozornost upírám na úplně jiné druhy sukulentů. Zásobu menších i větších sloupovitých pachypodií z ostrova Madagaskar ale udržuji pro případ, že by přišly znovu kruté dny, na které tak nerad vzpomínám. A když se chci radovat z hezkých a povedených výsevů těchto věčně populárních rostlin, zajedu navštívit Luboše Hojného ve Dvoře Králové nad Labem. Malá pachypodia u něj rostou ve stejných lánech jako obilí nebo kukuřice na okolních polích.
Na úvodní dvojici snímků je nádherný exemlář širokolisté formy Pachypodium lamerei, pěstovaný ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Následuje skupinka našich rostlin stejného druhu, a mezi nimi v popředí jeden exemplář Pachypodium geayi, který od dalších rostlin na fotografii odlišují výrazně úzké listy a jejich zbarvení. Na čtvrtém snímku je také P. geayi, a na posledním zvláštní typ Pachypodium lamerei s hnědou pokožkou. Tato rostlina zcela výjimečně větví, aniž by byl poškozen její růstový střed. Od svých vrstevníků se  odlišuje pomalejším růstem a také hustším otrněním větvícího se kmene, který má nezvykle hnědou barvu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Palmička

(Andrea, 30. 9. 2014 19:22)

Máme doma palmičku podobnou té madagaskarské , ale je bez trnů. Je to jiný druh? Po utržení listu z ní vytéká bílá tekutina. Děkuji za odpověď.

Re: Palmička

(franta, 26. 1. 2015 18:08)

není možno takto určit, ale jedná se asi o euforbii

Hnije

(Nikola H, 11. 10. 2011 19:53)

Můj začal hnít má dutý kmen u spoda a opadali mu listy,u vršku je vyschly a měkký.Nevím co stim dekuji za odpověd.

Re: Hnije

(franta, 26. 1. 2015 18:05)

vyhodit a koupit novou rostlinu nejlépe na otvírání kaktusářské sezóny ve Dvoře Králové n/L.

Vápno

(Ivo Plíhal, 3. 5. 2014 10:12)

Mám tuto rostlinu cca 6 měsíců, takže zkušenosti žádné, jednou jsem ji přesadil (malý kořenáč). V knize Sukulentní rostliny se píše, že rostou na vápnitém (krasovém) podloží. Nikde jinde (ani tady) jsem se o tom nedozvěděl. Takže dotaz - přidávat nějakou vápennou složku (mramor, skořápky...). Děkuji

Re: Vápno

(franta, 26. 1. 2015 18:03)

nemusí být, rostou i v rašelině

seříznutí pachytomie

(Petr, 25. 3. 2014 8:43)

Dobrý den, mám pachytomii lamerei (snad), po 16 letech pěstování pod světlíkem má na výšku téměř 4 m, takže se mi tam za chvíli nevejde. Přežije, když ji v určité výšce seříznu? Budu vděčný za odpověď na frurb@seznam.cz. Děkuji.

Re: seříznutí pachytomie

(franta, 26. 1. 2015 18:01)

lze ho seříznout a vršek nechat zaschnout měsíc a pak zakořenit

Re: seříznutí pachytomie

(franta, 26. 1. 2015 18:01)

lze ho seříznout a vršek nechat zaschnout měsíc a pak zakořenit

bývalá žena

(Pochobradský Jiří, 18. 3. 2011 19:53)

Dobrý den, taky jsem rád za Váš článek. Moji rostlinu bohužel zničila bývalá žena. Po 19 letech jejího růstu.... Nicméně chci se pokusit o její záchranu pomocí řízků. Měla hlavní kmen vysoký 2m a šest metrových výhonů. Nevhodnou zálivkou ji dodělala... a Vámi zmiňovaný hnilobný zápach jsem si prodělal taky. Opravdu není o co stát :-)

Re: bývalá žena

(anonym, 28. 3. 2013 11:42)

co s nim udala?

bocni vyrustky

(marcela, 21. 9. 2013 10:10)

je mozne odlomit bocni vyrustky a zasadit

Re: bocni vyrustky

(franta, 26. 1. 2015 17:58)

lze, ale je to dosti složité. úspěšnost tak 20%

netřesky

(Jiří Janda, 13. 5. 2014 21:22)

Netřesků máme všude po zahradě spoustu, ale jejich nemoci neznám, mají-li vůbec nějaké. Každopádně si myslím, že netřesk v bytě nemá moc šancí na dlouhodobý život a téměř žádné na zdravý a plnohodnotný růst. Existuje přes 10000 sukulentních rostlinných druhů, které jsou za okna bytu vhodnější. Nemůžu si pomoct, ale netřesk prostě patří ven na plné slunce a čerstvé povětří! J.J.

Re: netřesky

(Ivo Plíhal, 14. 5. 2014 17:14)

To je právě o tom, že žádnou zahradu nemám, takže jen v bytě. Pár, spíše více než pár, mi semtam odejde. S některými už s tím počítám předem, ale neodolám..........

vápno

(Ivo Plíhal, 13. 5. 2014 9:52)

Děkuji za odpověď, máte pravdu, že by to bylo na hlavu. Ještě jedna otázka - pod netřesky se mi objevila plíseň, léčit, nebo likvidovat (mám je na okenním parapetu v bytě.

vápno

(J.Janda, 4. 5. 2014 21:12)

S vápnem si v případě této rostliny starosti dělat nemusíte. Roste úplně ve všem, do čeho ji zasadíte, hlavně aby byl substrát propustný a rychle vysychající. Kdybychom se snažili uměle napodobit přírodní půdní podmínky u každého sukulentního druhu, asi bychom se brzy zbláznili, a navíc se nám půdní složení z madagaskarských či jiných plání ani přinejlepším napodobit beztak nepodaří. Složení substrátu na sukulenty není až tak podstatné, pokud dostanou ve správný okamžik vodu v optimálním množství. J.J.

květy Madakarskeho kaktusu

(Alenka, 18. 3. 2014 21:29)

Dobrý den, manžel dostal tento sukulent před 10lety. Byl to malý asi 10cm kaktus. Loni o vánocích začal kvést.Ani jsem tomu nevěřila. Květy jsou zpočátku bílé a postupně se na nich objevují hněďe zbarvene flicky. Vykvetlo postupně asi 10 květů.Škoda, že zde nejde poslat fotku. Po odkvětu se růst zastavil. Jako by spal.
Kaktus má asi 150cm.

rada

(Niki, 26. 6. 2013 9:55)

Nevíte jak mám pomoct své "palmičce"? Kůži má popraskanou a lehce nahnědlou. Předem děkuji.

neroste

(vojta, 28. 3. 2013 11:39)

Můj mi nechce růst prej může kvíst sem slyšel ale nekvete ani se nrozvetví.Má bejt přímo v pud2 nebo muze byt kvetináči?