Jdi na obsah Jdi na menu
 


STARÁ dobrá TLUSTICE

15. 1. 2010

ObrazekKdyž jsem byl malý kluk, chodíval jsem se často dívat do výlohy Mléčného bufetu na jihlavském náměstí, kde stávala stará tlustice. Vypadala jako strom, byla zasazena v hezkém květináči, a kromě ní v tom výkladu nic jiného nebylo. Už jsem v té době pěstoval kaktusy, a listové sukulenty jsem tudíž tak trochu vnímal, ale můj vztah k nim byl podobně odtažitý jako u většiny ortodoxních milovníků pichlavé krásy.
V létě mi bývalo té staré rostliny líto, protože vypadala na chcípnutí. Do výlohy pražilo slunce, její listy byly načervenalé až fialové, a skoro pořád svraštělé. Jenomže jakmile přišel podzim, tlustice vždy tak nějak ožila, zazelenala se a výrazně zesílila. Když se blížily vánoce, každým rokem se na vrcholcích jejích větví začaly objevovat shluky maličkých poupat, která mi připomínala vánoční ozdoby a předznamenávala blížící se svátky. Tlustice pak kvetla po celý zbytek zimy!
Často jsem na tu rostlinu vzpomínal, a když jsem se začal docela vážně zajímat o listové sukulenty, zatímco kaktusy zvolna mizely ze zorného pole mých pěstitelských zájmů, najednou jsem zatoužil mít jednou taky podobný strom. Štěstí přeje připraveným, a tak když mi jednou zavolal Standa Blažek z Luk nad Jihlavou, jestli bych neměl zájem o jednu větší tlustici, zalarmoval jsem manželku Ivanu a neprodleně jsme se vydali do nedalekého rodiště mého táty.
Standa Blažek až do svého odchodu do důchodu býval školníkem, ruce měl odjakživa (a dosud má!) zelené a vše mu rostlo jako z vody. V jeho případě se nejedná o otřepanou frázi, nýbrž fakt, protože Standa na svých rostlinách vodou nikdy nešetřil. Pěstoval a dodnes pěstuje všehochuť exotických rostlin, léčivek, venkovních stromků i rostlin do okenních truhlíků. Vše zdravím překypující a neskutečně levné, o čemž se mohou od jara do podzimu už léta přesvědčit návštěvníci jarmarků na jihlavském náměstí. Už dobrých deset let tvrdí, že končí a příští rok už ve skleníku topit nebude. Připomíná mi dědu Komárka ze samoty u lesa, protože zjara zase prodává na náměstí kytky svoje neuvěřitelně levné kytičky, obklopen svým ženským fanklubem.Obrazek
Standa nás vedl zahradou a pak ukázal prstem na místo pod stromem, kde stála ta nádhera. Přestože jsem za ta léta už znal jeho ceny rostlin, tentokrát  jsem znejistěl a uvědomil si, že to asi bude drahý špás. Cenu za tu krásu vám neprozradím, protože byste mi stejně nevěřili! „Ty se o ní dobře postaráš, Jirko,“ pravil zahradník od pánaboha Standa Blažek, a my se vydali k autu, kam bylo třeba nádherný stromek v poměrně malém květináči opatrně uložit. Několikrát mi při těch manévrech vytanul na mysli Jan Tleskač a jeho hlavolam. Pot ze mne řinul, ale dobrá věc se nakonec podařila a tlustici jsme dopravili až na několik drobných úlomků v naprostém pořádku domů.
Od té doby se pro mne stěhování tlustice stalo rutinní záležitostí i jakýmsi rituálem či obřadem. Každý rok ji zjara popadnu za kmen, druhou rukou přidržuji zespodu květináč a opatrně sestupuji ze strmých schodů skleníku. Kdo u nás byl, ví o čem mluvím. V úzké uličce pod skleníkem ji vlastním tělem ze všech sil bráním před poškozením, a venku už je to hračka. Tlustice u nás má už asi deset, možná i více let stejné stanoviště v zatáčce chodníku, kde je v době letních veder jemně stíněna blízkým šeříkem. Ve zdraví přežila i pád toho původního, který  větrná smršť přímo před našimi zraky během zlomku vteřiny okroutila přímo u země, ačkoliv jeho kmen měl v průměru více než dvacet centimetrů!
Tlustice na svém stanovišti stojí od jarního přenesení ze skleníku až do podzimu, i když ne tak docela. Když jsem se zmínil o rutině při manipulaci s ní, zdokonaluji se ještě čas od času, když hlásí silná krupobití. Zatímco ostatní kytky zůstávají na svých místech, „Blažkova“ tlustice se stěhuje do nedaleké místnosti, kde přečká nejhorší (pokud jsem samozřejmě doma!). Také ji čas od času převážíme na výstavy, takže už se za ta léta i docela  nacestovala.
ObrazekPokud neprší, dbám aby dostávala zjara vodu alespoň jednou týdně. Jakmile nastane opravdové léto a vydatně nezaprší, zalévám ji obden. Vždy večer a shora konví přímo na listy, větve i kmen! Jen zlomek vody se dostane přímo do substrátu, kam potom ještě celé hodiny kape voda z její rozložité koruny. Vzhledem k velikosti nádoby tlustice té vody zase tolik najednou nedostává, takže druhý den v poledne už bývá obvykle substrát suchý.
Od poloviny září, kdy ji přivezeme z naší tradiční výstavy v jihlavském muzeu, už dostává vodu pouze sporadicky a musí spoléhat  spíše na déšť. Od počátku října  bedlivě sleduji předpovědi počasí, a jakmile hlásí delší období dešťů, nastává poslední stěhování toho roku. Také ve skleníku má naše tlustice své stálé místo, jak ho mívají štamgasti ve svých hospůdkách. Zde přečkává zimu takřka nasucho při teplotách pohybujících se většinou v rozmezí 3-10° Celsia.  Vodu dostává jen zcela výjimečně v závislosti na průběhu zimy.
Letos byla na dlouhé suché přezimování zřejmě dobře připravena, protože ačkoliv nedostala od konce září ani kapku vody, takřka žádné spodní listy z ní dosud neopadaly, přestože hodně sil musela investovat i do množství květů.
Ať si milovníci sukulentářských rarit a „špeků“ říkají co chtějí, ale obyčejná rozkvetlá tlustice pro mne stále zůstává královskou odměnou za mimimální snahu rostlině vyjít vstříc v jejích skromných požadavcích. Abych se s vámi mohl o tu radost podělit, vykonal jsem letos s naší nejstarší tlusticí ještě jednu (zpáteční) cestu navíc. Třeba vás to potěší, když všude vůkol leží haldy sněhu a jaro je v nedohlednu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Mně "odešla"

(Vlasta, 8. 3. 2010 10:42)

měla jsem krásný stromek, už opravdu velmi vzrostlou a silnou tlustici několik let - tuto zimu mi z neznámých důvodů úplně zahynula. Větve se ohnuly, listy opadaly, zbylo mi pár ostříhaných pahýlů, které se pokusím zakořenit. Nevím, čím to a taky mě to mrzí.

tlustice

(Pavlína, 20. 2. 2010 18:13)

Kdysi jsem obdivovala tlustici v dílnách naší střední školy. Stála tam vždy celá zaprášená, až jsem se divila, jak tam může žít. Shodou okolností na ní přišla řeč po 25-ti letech od maturity. S profesory jsme vzpomínali a řeč přišla i na tlustici." Ta je teď u Míly v kabinetu a není nic moc ". Slovo tedy dalo slovo a byla moje. Spolupracovníci mi ji dovezli dodávkou, ale pak k nám musela pokračovat osobákem. Cesta byla vydlážděná ulomenými větvičkami ( kdo zná ale přeroslou tlustici z nedostatku světla ví, že to nevadí ). Cestovala na předním sedadle vzorně připásaná pásem. Dnes už krásně obrůstá a snad se časem dočkám i květů.

tlustice

(Stanislava, 17. 2. 2010 12:36)

I já vám musím napsat, jak jsem se před lety dostala k tlustici. Chdila jsem na SVVŠ v Ruzyni a jednou jsme byli na výstavě v letohrádku Hvězda. Měli tam dvě krásné velké tlustice. Jak bych je mohla mít já? To bylo v roce 1961.Omlouvám se co jsem udělala, ale myslím, že je to promlčené. Za zády jsem ušípla dvě malé sazeničky a ty jsem vypěstovala ve velké rostliny, které byly v zimě v kotelně a v létě venku. Pak je na mě vyškemrala jedna paní a dnes nevím, kde je jim konec . Dnes mám také jednu a už se těším, až své sukulenty (mám jich několik) budu moci dát ven. Teď mi některé kvetou.St.

květy

(Marta L., 24. 1. 2010 18:48)

Mně letos poprvé vykvetla tlustice..po 4 letech věku a mám z toho velikou radost

kvetení

(J.Janda, 15. 1. 2010 21:10)

Pozdrav do města, kde vznikla moje náklonnost ke kaktusům a sukulentům. Naše tlustice pravidelně nekvete. Loni nekvetla vůbec, ale předchozí dva roky ano. Pěstujeme ji stále stejně, takže asi záleží jen na její dobré vůli. Kvetla ale už i před více než deseti lety! J.J.

tučnolist

(Palo Šutovský, 15. 1. 2010 17:23)

Pán Janda, posielame pozdrav z Bratislavy. Váš tučnolist rozkvitol krásne. Chceme sa pochváliť, aj nám tento rok prvý raz rozkvitol. Môžeme očakávať, že nám už bude kvitnúť každý rok?