sukulenty.estranky.cz

Když jsme tuto nádhernou rostlinu z Havajských ostrovů objevili mezi běžným sortimentem jednoho brněnského zahradnictví, byli jsme štěstím bez sebe. Do té doby jsme ji viděli pouze na fotografiích nebo v menším vydání ve sbírkách našich přátel.
Ta naše už byla v době koupě pořádná, a její tlustý kmen svým vzhledem i povrchem ve své spodní části připomínal starší adénia. Směrem vzhůru se zužoval a jeho tmavě zelený povrch byl v těchto partiích zdoben světlými stopami po opadaných listech. Dohromady je to kombinace, která rostlinu jednoznačně posouvá do kategorie kmenových náčelníků.
V zahradnictví byla stoprocentní vlhkost, takže svěže zelené listy, uspořádané do růžice, byly krásně napnuté. To se změnilo záhy po jejím umístění do naší zimní zahrady, kde sice mísy z masožravkami zlepšují klima, ale bylo to asi málo. Listy se zprohýbaly, ale rostlina zanedlouho nasadila množství květních stvolů, takže ještě téhož roku na podzim jsme se těšili z prvních květů. Vzhledem k tomu, že jich bylo neuvěřitelné množství, také naše radost byla dlouhotrvající.
Brighamie světlo sice potřebuje, ale nějaký větší sluneční žár nevyhledává. Vzhledem ke svému přírodnímu původu vyžaduje celoročně teplejší stanoviště, a tak se s příchodem zimy stěhovala do bytu. Zde zaujala místo na západním okně, kde docela dobře prosperuje společně s rostlinami Zamia furfuracea. Na sklonku letošního léta vykvetla znovu, takže se zdá, že jí pobyt v naší domácnosti jde k duhu.
Nemohu posoudit, jak choulostivé jsou semenáčky této rostliny, ale jako dospělá se za dodržení výše uvedených podmínek jeví jako bezproblémová. Po prvním odkvětu se její růstový střed rozdvojil. Zprvu to vypadalo divně, ale časem jsme si zvykli, a jakmile nové větve konečně zesílily, rostlina získala nevídaný glanc. Kvetla letos z obou středů zároveň, ale květů bylo dohromady asi stejné množství jako v předchozím roce. Vyrůstaly opět po pěti až sedmi z jednotlivých stvolů a vydržely kvést 3-4 dny. Za rok nové výhony vyrostly jen asi o 6cm, což bude zřejmě tím, že je podobně jako ostatní rostliny příliš neženeme. Zaléváme 1x týdně po celý rok. Po odkvětu vždycky opadá spodní polovina listů, což je při pohledu na obrázky rostlin z přírody naprosto normální.
Když jsme tuto rostlinu z čeledi zvonkovitých (Campanulaceae) kupovali, byla opatřena papírovou vinětou s návodem na pěstování a webovou adresou na organizaci, zaštiťující její záchovný program (IUCN). Také se na lístečku skvěl nápis, hlásající že jsme právě zakoupili havajskou palmu. Má s palmou společného stejně málo jako ta „madagaskarská“(Pachypodium lamerei), ale co naděláme. Hlavně když hezky roste a pravidelně kvete. Jen kdyby nebyla takovým silným magnetem na svilušky. Když se objeví poupata, je jich najednou všude plno, a my musíme chtě nechtě použít chemii, které se jinak snažíme co nejvíce vyvarovat.
Brighamie také čas od času vytváří u báze tlustého kmene mladé odnože, které bez milosti odstraňujeme ostrým nožem. Většinou se tento jev už na stejném místě neopakuje. Totéž dělají občas také fikusy z mexického poloostrova Baja California, o kterých zase někdy příště.